- Autor: Vlastimil Kouřimský
- pátek 5. září 2025
Když jsem dostal za úkol napsat něco o našem chování ke kanalizačnímu potrubí, myslel jsem si, že to bude doslova psaní o … (slušně řečeno o ničem). Při hlubším zamyšlení mi to však začalo dávat smysl, a naopak jsem se divil, že jsme se tomuto tématu nevěnovali dřív.
Kanalizace je přece nezbytná součást každého bytového domu. V každém domě nemusí být centrální teplo a teplá voda, výtah, komín, centrální odsávání či rozvod plynu. Ale spolu se studenou vodou a elektřinou je kanalizace součást všech domů bez výjimky. A to součástí sakra důležitou. Bez funkční kanalizace je dům prakticky neobyvatelný. Můžeme se chvíli obejít bez elektřiny či vody, ale bez kanalizace v podstatě ne.
Takže když jsme si řekli, jak důležitá kanalizace je, tak si můžeme zhodnotit, jak „hezky“ se k ní chováme. Původní a jediný účel kanalizace je odvod odpadních a splaškových vod z bytu a domu. V praxi to zní velmi jednoduše. V kanalizačním potrubí by se tudíž nemělo kromě znečištěné vody z kuchyní a koupelen a splašků ze záchodu nacházet nic jiného. Má to svou logiku, veškerá tato voda končí v čistírně odpadních vod, která ji po předčištění vypouští zpět do přírody. A samotné potrubí má omezenou velikost, která je kapacitně navržena na odhadované množství vody a splašků.
Praxe je však zcela jiná. A jak to víme? Bohužel to zjistíme až v okamžiku, kdy se nám díky ucpanému potrubí vrací odpadní voda zpět. V lepším případě do společných prostor, v tom horším do přízemních bytů. Důvod je prakticky vždy stejný – potrubí je ucpané věcmi, které tam nepatří. A někdy je až s podivem, co všechno se dá do kanalizace nacpat.
Takže teď je čas na hlavní morální apel. Výlevka nebo záchodová mísa není odpadkový koš!!! Nepatří tam žádný typ dětských plen či kapesníků, vlhčené ubrousky, jakékoliv slupky nebo zbytky od jídla, kosti. Řečeno v obecné rovině, nepatří tam žádné pevné odpadky. Nacpat do záchodu slupky od brambor zabalené v novinách i se škrabkou není nejlepší nápad. Ale už jsme to párkrát zažili. Nebo půlku kuřete. Nebo plastové obaly od šampónů a mýdel. A takto bych mohl pokračovat. Poslední případy ucpání způsobil kočkolit, tedy vystýlka kočičího záchodu. Pokud jí spláchnete a zůstane v nějakém záhybu nebo hrdle potrubí, vytvoří něco jako spolehlivý betonový špunt, přes který už toho moc neproteče.
A kdo někdy zažil ucpaný odpad se vším všudy, ví, o čem je teď řeč. Bydlíte v přízemí, nad vámi je dalších sedm bytů, hrnoucích špinavou vodu do kanalizace. Ta ale dál neodtéká, protože tam nějaký soused spláchnul použitou dětskou plenu. A vám všechny ty nechutnosti skončí v bytě. Za posledního půl roku jsme takto řešili hned dva případy zničených bytů. Buďte rádi, že papír a psané slovo nepřenáší pachy. To byste Zpravodaj rychle odložili.
Zvláštní kapitolou jsou vesnické domy, které nejsou napojené na centrální kanalizaci, ale mají vlastní domovní čistírnu. Tam je režim ještě přísnější, protože kromě výše uvedených rizik ucpání potrubí všechno pevné a nerozpustné skončí v té lokální čističce a musí to někdo ručně mechanicky vyndat. Zde doslova platí, že vše, co hodíte do kanalizace, na vás čeká o pár desítek metrů dál v čističce. A k tomu ještě přistupuje riziko nefunkčnosti čištění vod. Domovní čistírna funguje na principu provzdušňování vody a rozkladu biologického odpadu pomocí „užitečných“ bakterií. Takže kromě rizika mechanického ucpání čističky ještě hrozí chemická „smrt“ v případě nadměrného užívání čistících chemikálií, rozpouštědel nebo odmašťovadel. Oblíbené Savo nebo zbytky ředidel a barev, ale i pánev plná přepáleného oleje – to vše spolehlivě ohrozí proces bakteriálního čištění vod.
Vlastně ani nejsem příliš velký optimista, že by tento článek nějak změnil chování lidí. Problémem je anonymita společného potrubí. Pokud by každý měl vlastní kanalizační vývod z domu až do sklepa nebo do čističky, věřím, že by byl ve vzorném stavu a že by všechen odpad skončil tam, kde má, tedy v kontejneru nebo v tříděném odpadu. Společný rozvod bohužel zaručuje beztrestnost a anonymitu, tudíž nulovou motivaci ke změně chování.
Přesto jsme měli nutkání problém popsat a ukázat všem. Možná si někteří ani neuvědomují rozdíl mezi odpadkovým košem a záchodovou mísou, a právě jsme mu otevřeli oči. Pak to mělo smysl.